Silurští crinoidní ostnokožci z Barrandienu

Zpět na stránku Crinozoa/Crinoidea zde

Rod: Aishacrinus Prokop, 2010 †
Typový druh: Aishacrinus carus Prokop, 2010 †

Třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, podtřída: Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †, řád: Diplobathrida Moore & Laudon, 1943 †, podřád: Eudiplobathrida Ubaghs, 1953 †, nadčeleď: Dimerocrinitoidea Zittel, 1879 †, čeleď: Aishacrinidae Prokop, 2010 †, rod: Aishacrinus Prokop, 2010 †, druh: Aishacrinus carus Prokop, 2010 †.

Druh Aishacrinus carus sp. n., který je popsána z tufitů a tufitických vápenců kopaninského souvrství, ze zóny trilobita Cromus beaumonti (Barrande, 1846) † (Ludlow). Všechny doposud nalezené exempláře tohoto rodu a druhu byly objeveny v opuštěných lomech "Amerika" poblíž Karlštejna. Přítomnost dokonale zachovalých korun krinoidů se sevřenými rameny v tufitech a tufitických sedimentech v kopaninském souvrství lomů Amerika předpokládá, že byli tito krinoidi s největší pravděpodobností zabiti erupcemi podmořské vulkanické činnosti a následně pohřbeni popelem a jinými sopečnými vyvrženinami.
Čeleď Aishacrinidae Prokop, 2010 † představuje novou rodinu kamerátních krinoidů, kterou na základě nálezů (16 úplných nebo téměř úplných korun a kalichů v různé fázi zachování) z Mořiny (lomy Amerika) popsal velký milovník psů Rudolf. J. Prokop. To, že byl pan Prokop velký milovník psů zde nezmiňujeme náhodou. Právě tuto čeleď, tedy Aishacrinidae, od které se odvíjí i rodové jméno Aishacrinus, pojmenoval podle své milované fenky, boxerky Ajši.

Aishacrinus carus gen. et sp.n. - svrchní silur, Ludlow, Ludfordian, kopaninské souvrství, lomy Amerika u Karlštejna. Vlevo dorsolaterální pohled na calyx, uprostřed dorsální pohled na holotyp, vpravo laterální pohled na calyx (kresba M. Hermanová)

Rod: Bohemicocrinus Waagen & Jahn in Barrande, 1899 †
Typový druh: Bohemicocrinus pulverens Waagen & Jahn in Barrande, 1899 †

Hned z kraje silurských krinoidů si dáme takovou malou záhadu, která čekala na své rozluštění de fakto 100 let. Jde vlastně o jeden druh, který popsali dva autoři (W.Waagen a J. J. Jahn) nějakým zvláštním nedopatřením, jako druhy dva. Jde konkrétně o druh Bohemicocrinus pulverens Waagen & Jahn in Barrande, 1899 † a druh Vletavicrinus haueri Waagen & Jahn in Barrande, 1899 †, což je dnes do jisté míry synonymum druhu prvního. Zatím co první se jevil, jako vcelku běžný druh, tak ten druhý, jako mimořádně vzácný, známý pouze ze dvou kusů nálezů. Ten první, holotyp, je dnes uložen ve sbírkách Přírodovědeckého muzea ve Vídni. Ten byl nalezen v šedočerných vápencích přídolského souvrství svrchního siluru odkrytých v lomu bývalé cementárny "V Dvorcích" Praha-Podolí (dnes je zde Plavecký stadion). Druhý exemplář nalezl student Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity L. Zedník na jaře 1999 na stejné lokalitě (tj. "V Dvorcích") odkud pochází i vídeňský holotyp, objevený J. Barrandem (respektive jeho skalníky), před 150 lety. Ten jej také původně věnoval paleontologickému oddělení Národního muzea. Přední odborník na krinoidy Rudolf. J. Prokop před pár desetiletími pojal podezření, které mu již dlouho vrtalo hlavou - rod, potažmo druh haueri rodu Vletavicrinus neexistuje a jméno je synonymem pro celkem běžnou lilijici přídolského souvrství: Bohemicocrinus pulverens Waagen et Jahn, 1899. Jak to tedy dnes je? Jaké je rozuzlení? Když má tento krinoid zachován kalich i s připojenými rameny ("in situ"), je to unikátní Vletavicrinus haueri, když najdeme jen kalich, jeho části, případně pouze izolované (ale zcela typické) kališní desky, jde o Bohemicocrinus pulverens Waagen et Jahn, 1899, druh kladidního krinoida, jehož kosterní zbytky se vyskytují prakticky na všech výchozech a odkryvech přídolského souvrství v Barrandienu a jsou známy i z nejvyššího siluru mimočeského.

Jedná se o druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z požárského souvrství. Vědecká synonyma jsou Vletavicrinus haueri Waagen & Jahn in Barrande, 1899 a Bohemicrinus pulverens (vzniklé chybou ve jménu).

Vlevo Bohemicocrinus pulverens Waagen & Jahn in Barrande, 1899,
zcela vpravo Vletavicrinus haueri Waagen & Jahn in Barrande, 1899.

Diagram kalichu druhu Vletavicrinus haueri Waagen & Jahn in Barrande, 1899 z Barrandova silurského systému. Jelikož my dnes už víme, že Vletavicrinus a Bohemicocrinus jsou jeden a tentýž druh, takže se vlastně jedná o diagram druhu Bohemicocrinus pulverens Waagen et Jahn, 1899.

Rod: Calceocrinus Hall 1852 †
Typový druh: Calceocrinus bohemicus Prokop, 1970 †

Rod Calceocrinus Hall, 1852 † je řazen do čeledi Calceocrinidae Meek & Worthen, 1869 † a podtřídy Disparida Moore & Laudon, 1943 †. Je známý z nálezů v kopaninském souvrství - Mořina.

Příbuzný druh známý ze spodního siluru USA Calceocrinus pustulosus (Johnson and Brower, 1966).

A - Calceocrinus minor (Springer), silur, Beach River Formation, Tennessee, B - Calceocrinus chrysalis (Hall), silur, Rochester Shale, New York, C - Calceocrinus barrandii Walcott, střední ordovik, Trenton Limestone, New York, D, E - Calceocrinus anglicus (Springer), silur, Dudley Limestone, England , F - Calceocrinus pustulosus (Johnson and Brower, 1966), spodní silur Manitoulin Dolomite, Ontario.

Devonský druh Calceocrinus marylandicus Ohern, Oriskany formation, Ridgely member, Cumberland - USA.

Rekonstrukce lilijice rodu Calceocrinus Hall 1852 † v životní pozici. Podle Harveye a Ausicha 1997.

Rod: Carolicrinus Waagen et Jahn, 1899
Typový druh: Carolicrinus barrandei Waagen et Jahn, 1899

Rod Carolicrinus Waagen & Jahn in Barrande, 1899 † je řazen do čeledi Scyphocrinitidae Jaekel, 1918 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Druh je známý vzácnými nálezy ze svrchních silurských vrstev (přídol) českého Barrandienu - Karlštejn, Lobolitová stráň, lom Opatřilka (Praha Holyně), Praha-Podolí. Je velmi podobný lilijici rodu Scyphocrinites elegans ZENKER, 1833, "patří však výhradně do období svrchního siluru", nálezy scyfokrynitů jsou známy i z nejspodnějšího devonu. Karolikrynus má na rozdíl od zmíněného scyfokrynita dvouřadá - biseriální ramena. Není vyloučeno, že při tak malé četnosti nálezů tohoto rodu nejde pouze o vývojovou patologickou abnormalitu zmíněného, nepoměrně častějšího duhu lilijice.

Carolicrinus barrandei Waagen et Jahn, 1899.

Rod: Carpocrinus Müller, 1840 †
Typový druh: Carpocrinus ornatus (Angelin, 1878) † = Actinocrinites simplex Phillips in Murchison, 1839

Kamerátní typ lilijice známá nálezy z kopaninského souvrství (ludlow) z Mořiny (lomy "Amerika") a to ze zóny s trilobitem Cromus beaumonti (Barrande, 1846) †. Je tedy velmi pravděpodobné, že se pozůstatky tohoto krinoida vyskytují i v podobných zónách kopaninského souvrství na jiných lokalitách, jako je např. lom Kosov aj. Exempláře nalezené v českém siluru přesně odpovídají jedincům ze siluru Gotlandu (Švédsko). První zmínka upozorňující na přítomnost rodu Carpocrinus v siluru Čech je zpráva vydaná Růžičkou a Bouškou (1944). Původní exemplář, téměř úplnou korunu bez stopky označili jako Carpocrinus sp. a zřejmě se jednalo o blízkého příbuzného druhu Carpocrinus simplex (Phillips in Murchison, 1839) † známého např. z britského wenlocku (silur - wenlock odpovídá motolským vrstvám). Tento exemplář dnes známe bohužel již jen z fotografie (v jejich publikaci: Růžička R., & Bouška J., 1944: Zkameněliny z českého siluru z lomů "Amerika" u Vel. Mořiny zobrazen jako fig. 4a). Původně byl uložen v Bouškově soukromé sbírce a v současnosti je pravděpodobně ztracen.
Rod je řazen do čeledi Carpocrinidae DeKoninck et LeHon, 1854 †, řádu Monobathrida Moore et Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth et Springer, 1885 †.
Jde o drobnějšího krinoida s průměrnou výškou koruny 50 mm, kalich je vysoký cca. 20 mm. Ten je tvořen silnými deskami, jež jsou opatřené baňatými středovými "otoky". Bazále jsou špatně zachovány, popis jejich počtu, či přesného tvaru není tedy zcela možný. Podobně, jako na vzorcích z Gotlandu je první primibrachiále čtyřúhelníkové. Pevné sekundární (druhotné) brachiále jsou tři, interprimibrachiál je asi 12 a jsou sloučeny do tegmenu. Ten je pevný, nepohyblivý, orále dobře rozeznatelné. Volná ramena nejsou příliš složitá, dvě v každém paprsku. Jsou uniseriálního typu, tvořené jednoduchými brachiály. Proximální část kolumnálií je špatně zachována, v obrysu válcová až mírně pentalobátní - pěticípá.

Silurský druh Carpocrinus sculptus z American Silurian Crinoids (Frank Spinger, 1926). Systematika tohoto druhu není stále zcela vyřešena. Původně byl popsán jako Actinocrinites simplex Phillips, v současnosti se uvažuje o tom, že by měl být spíše přiřazen k rodu Saccocrinus Hall. Vlevo a vpravo laterální pohled na calyx, uprostřed pohled na tegmen, orální destičky, anál a ambulakru.

Kalich lilijice Carpocrinus ornatus (Angelin, 1878) † = Actinocrinites simplex Phillips in Murchison, 1839 †, nalezený v tufických vápencích kopaninského souvrství lomů Amerika (Mořina), kresba: M. Hermanová.

Rod: Crinoidearum † = Encrinites †
Typový druh: Crinoidearum ordo, fam. gen. et sp.. ind. (Prokop et Petr) † = Encrinites anonymus Wagen et Jahn, 1899 †

Třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, rod: Encrinites †, druh: Encrinites anonymus Waagen & Jahn, 1899 †, Encrinites medullosus Waagen & Jahn, 1899 †, Encrinites textus Barrande in Waagen and Jahn, 1899 †.

Z českého siluru jsou v literatuře zaznamenány tyto sporné taxony. Prokop a Petr všechny tyto problematické nálezy zařadili pod souhrnným druhovým označením Crinoidearum ordo, fam. gen. et sp.. ind. My je, pro snazší orientaci uvádíme i pod jejich známějšími, synonymickými názvy (seřazeny jsou od nejtarších, po nejmladší):

• Encrinites betula Wagen et Jahn, 1899 = Crinoidearum ordo, fam. gen. et sp.. ind. (Prokop et Petr) - liteňské souvrství (motolské vrstvy), Loděnice - části stonků s cirri.
• Encrinites laso Wagen et Jahn, 1899 † = Crinoidearum ordo, fam. gen. et sp.. ind. (Prokop et Petr) - liteňské souvrství (motolské vrstvy), Loděnice - ramena a stonky.

• Encrinites medullosus Barrande in Waagen and Jahn, 1899 † = Crinoidearum ordo, fam. gen. et sp.. ind. (Prokop et Petr) - kopaninské souvrství (Kozel u Berouna), též v lochkovském souvrství spodního devonu (Karlštejn).

• Encrinites anonymus Waagen & Jahn, 1899 †= Crinoidearum ordo, fam. gen. et sp.. ind. (Prokop et Petr) - kopaninské souvrství (Tachlovice - větší množství fragmentů stonků a kolumnálie, zcela jistě náležející k vícero druhům lilijic, viz. obrázek níže).

• Encrinites nepos Wagen et Jahn, 1899 † = Crinoidearum ordo, fam. gen. et sp.. ind. (Prokop et Petr) - požárské souvrství (Sv. Jan pod Skalou - fragmenty stonků).
• Encrinites placidus Waagen & Jahn, 1899 † = Crinoidearum ordo, fam. gen. et sp.. ind. (Prokop et Petr) - požárské souvrství

• Encrinites tectus Barrande in Waagen and Jahn, 1899 † = Crinoidearum ordo, fam. gen. et sp.. ind. (Prokop et Petr) - požárské souvrství (Karlštejn, Praha-Podolí - ramena a brachiále, pravděpodobně se jedná o zbytky lilijic druhu Scyphocrinites elegans Zenker, 1833 †).

Dole - Encrinites betula Wagen et Jahn, 1899 † z motolských vrstev z Loděnic (J. Barrande; Système silurien du centre de la Bohême, Pl. 77, 1899)

Dole - Encrinites laso Wagen et Jahn, 1899 † z motolských vrstev z Loděnic (J. Barrande; Système silurien du centre de la Bohême, Pl. 77, 1899)

Dole - Encrinites anonymus Wagen et Jahn, 1899 † z kopaninských vrstev z Tachlovic (J. Barrande; Système silurien du centre de la Bohême, Pl. 70, 1899)

Dole - Encrinites nepos Wagen et Jahn, 1899 † z požárských vrstev ze Sv. Jana pod Skalou (J. Barrande; Système silurien du centre de la Bohême, Pl. 76, 1899)

Dole - Encrinites placidus Wagen et Jahn, 1899 † z požárských vrstev z Karlštejna (J. Barrande; Système silurien du centre de la Bohême, Pl. 71, 1899)

Rod: Crotalocrinites Austin, 1842
Typový druh: Crotalocrinites rugosus (Miller, 1821)

Rod Crotalocrinites Austin & Austin, 1843 † je řazen do čeledi Crotalocrinitidae Bassler, 1938 †, řádu Cyathocrinida Bather, 1899 † a podtřídy Cladida Moore & Laudon, 1943 †. Typový druh C. rugosus je známý z kopaninského souvrství svrchního siluru - Mořina (lomy Amerika). Rod Crotalocrinites Austin, 1842 † - stavba kalichu připomíná např. rod Gissocrinus Angelin, 1878 †. Dichotomicky se větvící ramena se široce spojují do plochých zavinutých lupenů. Je to kosmopolitní rod - Severní Amerika, Austrálie a Evropa. Příbuzné rody jsou silurský Syndetocrinus Kirk, 1933 † (níže) a spodnodevonský Pernerocrinus Bouška, 1947 † (níže). První, tedy Syndetocrinus, tvoří přechodní článek mezi Gissocrinus a Crotalocrinus. Známe ještě jeden druh z Barrandienu a to Crotalocrinites coniforme Bouska, 1946 † - kopaninské souvrství. Pod rod Crotalocrinites je řazen i sporný taxon Cystidea? subregularis Barrande, 1887 - kopaninské souvrství.

Vlevo a uprostřed Crotalocrinites rugosus (Miller, 1821) - kalich lilijice, kopaninské souv., Lomy Amerika u Karlštejna. Vpravo Crotalocrinites dle Ubaghse, 1953 (calyx s korunou).

Kolumnálie druhu Crotalocrinites? kokbajtalensis Stukalina, 1971 - svrchní silur a spodní devon, hraniční vrstvy horizontu Ainasu, centrální Kazachstán.

Crotalocrinites rugosus (Miller, 1821) z Barrandova silurského systému (1887) - Pl. 2, Fig. 1, 2 a 3, kde je zobrazen jako Cystidea subregularis.

Idealizovaná kresba krinoida druhu Crotalocrinites rugosus (Miller, 1821) z kopaninského souvrství lomů Mořina (kresba A. Hudeček).

Rod: Dendrocrinus Hall 1852 †
Typový druh: Dendrocrinus sp. n.

Rod disparidního krinoida podřádu Dendrocrinina Bather, 1899 †, jehož pozůstatky, vzácně i celé koruny, nacházíme v motolském souvrství v aulacopleurových břidlicích - Loděnice, Barrandovy jámy. Vyskytují se také v kopaninském souvrství (izolované kolumnálie, stonky a ramena hojně, celé koruny velmi vzácně) - lom Kosov a Koledník, zvláště v břidlicích s trilobitem rodu Diacanthaspis. Rod, který byl původně detekován v ordovických vrstvách v USA, ale jehož pozůstatky byly nalezeny i ve vrstvách silurských a devonských. Kalich je úzce kuželovitý a má dvě anální destičky - radianále a anále, které sahají jen ke kruhu bazálií. Radiální kloubní plošky jsou užší, než šířka radiálií, více názorný obrázek níže.

Vlevo stavba koruny lilijice rodu Dendrocrinus Hall 1852 †, vpravo 1/kalich, 2/pentamerický stonek lilijice druhu Dendrocrinus ursae n. sp., 3/koruna druhu Dendrocrinus bactronodosus n. sp., měřítko představuje 1 mm.

Zcela vlevo schéma kalichu krinoida Dendrocrinus sp., dále čtyři schématické nákresy podle druhu Dendrocrinus extensidiscus sp. nov. ze Skotského siluru.

Čeleď: Dimerocrinitidae Zittel, 1879 †
Typový druh: prozatím neprůkazný materiál

Prozatím neprůkazné nálezy kamerátního krinoida čeledi Dimerocrinitidae Zittel, 1879 †, nadčeledi Dimerocrinitacea von Zittel 1879 †, řádu Diplobathrida Moore and Laudon 1943 †, infratřídy Eucamerata Cole 2017 † a podtřídy Camerata Wachsmuth and Springer 1885 † z kopaninského souvrství. Nabízí se několik, mimo jiné, možných adeptů, např. Dimerocrinus Müller, 1841 † nebo Dimerocrinites Phillips 1839 † (synonyma - Eucrinus Angelin, 1878, Glyptaster Hall, 1852, Thysanocrinus Hall, 1852). Lokalita nálezu Všeradice - sonda VŠ 2 - kopaninské souvrství.

Kalich je poměrně nízký, s vyšší střechou. Je poměrně primitivně stavěný. Infrabazália jsou drobná, unikající pozornosti. Je to typický silurský rod, který se vyskytuje jak v Severní Americe, tak v Evropě. Stavba kalichu je velmi podobná kalichu rodu Pterinocrinus Goldring, 1923 †, který známe např. z čelechovického devonu (macošské souvrství, givet) a který patří také do nadčeledi Dimerocrinitoidea Zittel, 1879 †. Dimerocrinus má ale biseriální (zdvojené) paže, zatímco Pterinocrinus je má uniseriální. Nicméně předpoklad výskytu rodu Pterinocrinus je i v českém siluru také velmi vysoký.

Několik zástupců dimerokrinitidních lilijic ze siluru USA. 1A-1B/Dimerocrinus planus sp. n., 2/Dimerocrinus milliganae (Miller and Gurley), 3/Dimerocrinus nodobasis sp. n., 4/Dimerocrinus inornatus (Hall).

Vlevo schéma kalichu krinoida příbuzného druhu Nexocrinus Eckert 1984 †, uprostřed Dimerocrinus decadactylus Roemer, 1855 † - silur, vpravo Dimerocrinus whitfieldi sp. nov. - devon.

Jelikož jsou nálezy od nás prozatím blíže neurčitelné a často fragmentální, může se tudíž jednat nejenom o rod Dimerocrinus. Silurských rodů nadčeledi Dimerocrinitoidea Zittel, 1879 † je poměrně velké množství, namátkově například rod Cyphocrinus S. A. Miller, 1892 †, rod Eudimerocrinus Springer, 1926 †, rod Gazacrinus Miller, 1892 †, rod Nexocrinus Eckert, 1984 † a samozřejmě rod Lampterocrinus Roemer, 1860 †, jehož výskyt je v kopaninském souvrství prokázán (lom Kosov u Berouna - viz. níže). Rod Dimerocrinites sp. ind. je znám ze spodního devonu (lochkov).

A) Dimerocrinus (Thysanocrinus) decadactylus Phillips, 1839 (wenlock), Dudley - GB, B) Dimerocrinus icosidactylus Phillips (wenlock), Dudley - GB, C) Dimerocrinus oligoptilus Pacht. 1852 (silur? - devon), Schelon - Ger.

Rod: Eucalyptocrinites Goldfuss, 1831 †
Typový druh: Eucalyptocrinites veles sp. n.

Rod Eucalyptocrinites Goldfuss, 1831 † je řazen do čeledi Eucalyptocrinitidae Roemer, 1855 †, nadčeledi Eucalyptocrinitoidea Roemer, 1855 †, podřádu Glyptocrinina Moore, 1952 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Druh krinoida jehož pozůstatky jsou známy z tufitů a tufitických vápenců kopaninského souvrství (ludlow), lokalita Mořina/lomy Amerika. Byly zde nalezeny poměrně velké zbytky krinoidů rodu Eukalyptocrinites. Všechny tyto pozůstatky (většinou úplné nebo téměř úplné koruny) patří k novému druhu rodu Eukalyptocrinitů, zde označovanému jako E. veles. Druh je pojmenován podle slovanského boha, dárce blahobytu a ochránce stád Velese. Tento rod je sice typickým zástupcem devonských vrstev, ale objevuje se právě již během siluru. Velikost většiny nalezených korun se pohybuje kolem 30 mm, z těch větších jedinců je to necelých 60 mm (obr. níže).

Kompletní hlavice silurského druhu Eucalyptocrinites crassus (Hall, 1863) †. Koruny tohoto druhu jsou velmi blízké korunám českého druhu E. veles. Český druh má méně kónický a mírně baculatější kalich.

Vlevo překreslená koruna paratypu lilijice Eucalyptocrinites veles sp. n. z kopaninského souvrství lomů Amerika - výška 56 mm (kresba M. Hermanová). Vpravo rekonstrukce krinoidů druhu Eucalyptocrinites veles sp. n. na dně silurského moře, v koruně jedné z lilijic je usazený, symbiotický plž rodu Platyceras Conrad, 1840 † (kresba A. Hudeček).

Rod: Eucalyptocrinus Agassiz 1836 † = Eucalyptocrinites Goldfuss, 1831 †
Typový druh: ?Eucalyptocrinus sp. n.

Pravděpodobné nálezy zástupců jiných druhů rodu Eucalyptocrinites Goldfuss, 1831 †, řazených k dnes již pouze synonymickému rodu Eucalyptocrinus Agassiz 1836 † z kopaninského souvrství. Jako rod Eucalyptocrinus byly popsány v době, kdy byl tento rod ještě validní. Tyto vzorky bude třeba zrevidovat.

Synonimický silurský druh Eucalyptocrinus extensus = validní Eucalyptocrinites extensus Troost z Tennessee - USA.

Synonimický silurský druh Eucalyptocrinus phillipsi = validní Eucalyptocrinites laevis (Troost, 1850) z New Yorku - USA.

Rod: Gissocrinus Angelin, 1878
Typový druh: Gissocrinus involutus Bouška, 1944

Rod Gissocrinus Angelin, 1878 † je řazen do čeledi Cyathocrinitidae Bassler, 1938 †, nadčeledi Cyathocrinacea Roemer, 1854 †, podřádu Cyathocrinina Bather, 1899 †, řádu Cyathocrinida Bather, 1899 † a podtřídy Cladida Moore & Laudon, 1943 †. Typový druh G. involutus známe ze svrchních silurských vrstev kopaninského souvrství - Mořina (lomy Amerika). Druhy Gissocrinus cyrili Bouška, 1943 †, Gissocrinus intermedius Bouska, 1944 † (ludlow) a Gissocrinus prantli Bouška, 1943 † známe taktéž z kopaninského souvrství.

Podřád Cyathocrinina Bather, 1899 † je obecně charakterizován takto: tegmen robustní, ústní otvor není zakryt, inserce ramen jsou úzká, takže se zřetelně odlišují od vlastního kalicha. Ramena jsou volná, uniseriální a bez pinulí.

Gissocrinus involutus Bouška, 1944 - pohled ze zadní strany kalicha, kopaninské s. - Mořina. Podle J. Boušky 1943.

Gissocrinus involutus Bouška, 1944 - kopaninské souvrství, Lomy Amerika u Karlštejna.

Rekonstrukce krinoida druhu Gissocrinus involutus Bouška, 1944 z kopaninského souvrství lomů Amerika (kresba A. Hudeček).

Rod: Lampterocrinus Roemer, 1860 †
Typový druh: Lampterocrinus astroferus sp. n.

Rod Lampterocrinus Roemer, 1860 † je řazen do čeledi Lampterocrinidae Bather, 1899 †, nadčeledi Dimerocrinitoidea Zittel, 1879 †, podřádu Eudiplobathrida Ubaghs, 1953 †, řádu Diplobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Nalézá se vzácně v kopaninském souvrství, horizont s trilobitem Ananaspis fecunda (Barrande, 1846) † např. lom Kosov nebo Koledník. Téka biturbinátní, dicyklická, s velkými radiálními deskami ve vzájemném kontaktu, s výjimkou zadní strany (mezi paprsky C a D), kde další desky zdobí nápadné boule, stonek ostrý - pětiúhelníkový (Lampterocrinus tennesseensis).

Vlevo - holotyp Lampterocrinus astroferus sp. n. z lomu Kosov, uprostřed a vpravo pro srovnání lépe zachovalá koruna lilijice a pentamerické kolumnálie příbuzného druhu ze Spojených států - Lampterocrinus tennesseensis.

Koruna krinoida druhu Lampterocrinus astroferus sp. n. z kopaninského souvrství lomu Kosov u Berouna (kresba A. Hudeček).

Rod: Lecanocrinus Hall, 1852 †
Typový druh: Lecanocrinus facietatus (Angelin, 1878) †

Třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, podtřída: Flexibilia von Zittel, 1895 †, řád: Sagenocrinida Springer, 1913 †, nadčeleď: Lecanocrinoidea Webster, 2006 †, čeleď: Lecanocrinidae Springer, 1913 †, rod: Lecanocrinus Hall, 1852 †, druh: Lecanocrinus facietatus (Angelin, 1878) †.

Významný rod krinoida podtřídy flexibilia jehož pozůstatky (kolumnálie) jsou známy jak ze silurského kopaninského souvrství (Kosov a Koledník), tak z devonského lochkovské souvrství (cf.) (kotýské vápence (cf.)). Druhy Lecanocrinus sp. a Lecanocrinus soyei OEHLERT, 1882 † ze souv. pražského a druh Lecanocrinus hanusi sp. n. ze zlíchovského s. - podrobněji níže. Calyx je široce kónický, se stlačenou základnou a mírně konkávními stěnami, složený z poměrně tlustých desek nesoucích na vnějším povrchu hrubou granulaci. Zakulacená infrabazália se podílejí na stavbě kalicha. Paprsky se vzájemně dotýkají. Radianále vyvinuto, v zadním paprsku anále. Ramena jsou plochá, prakticky stejné šířky po celé své zachované délce, třikrát nebo čtyřikrát rozdvojené. Nejvzdálenější části ramen jsou stočeny dovnitř. Střední podélné ventrální drážky na vnitřní straně paží jsou štíhlé, ale velmi výrazné a hluboké. Proximální kolumnálie jsou zachovány v jednom případě in situ. Jsou velmi nízké, válcovité, s malým zaobleným průsvitem. "Areola" je široká, s krátkým, ale zřetelným "crenellae" na vnějším okraji.

Někteří odborníci (Prokop a kol.) se domnívají, že by mohlo jít o silurského zástupce, který je totožný s devonským rodem Icthyocrinus Conrad, 1842 †, jiní jsou zdrženlivější a předpokládají, že jde pouze buď o předchůdce devonského iktyokrina nebo vizuálně velmi podobný, příbuzný druh, který v devonu s iktyokrinem koexistoval během stupně prag - Koněprusy. Možná šlo pouze o endemickou odchylku zde publikovaného rodu. Těžko posoudit, ale přece jenom se diagramy kalichů obou rodů minimálně, ale přesto trochu morfologicky liší. Rod Lecanocrinus Hall, 1852 † byl navíc zaznamenán i v devonu (st. lochnov, prag, zlíchov), viz. níže. Nutno podotknout, že oba tyto rody jsou známy nejenom z Evropy, ale i ze siluru a devonu USA.

Lecanocrinus hanusi.

Pro porovnání přikládáme i diagram calyxu devonského rodu Icthyocrinus Conrad, 1842 †, oba diagramy (i Lecanocrinus) dle Springera.

- druh Lecanocrinus facietatus (ANGELIN, 1878) - kopaninské souvrství, zóna s trilobitem Ananaspis fecunda, lom Mušlovka - silur (ludlow).
- druh Lecanocrinus cf. facietatus (ANGELIN, 1878) - lochkovské souvrství (kotýské vápence), Svatý Jan pod Skalou, lom "Na Stydlých vodách", Praha-Řeporyje, lom "Černá skála", lom "Na Čížovci" u Trněného Újezdu, Loděnice u Berouna - lomy "Na Branžovech" (Záloženský lom) - devon (lochkov).
- druh Lecanocrinus soyei OEHLERT, 1882 - pražské souvrství, slivenecké vápence - Praha-Smíchov, lom "Na Konvářce", Srbsko - lom v údolí Kačáku, poblíž místa, kde se potok vlévá do řeky Berounky, loděnické vápence - Praha-Smíchov, lom "Na Konvářce", Praha-Klukovice, západní část lomu "Červený lom", dvorecko-prokopské vápence - Praha-Malá Chuchle: lom u lesní cesty do Slivence, Praha-Hlubočepy, lom u Sv Prokopa, Praha-Klukovice: východní partie lomu "Červený lom" a Praha-Řeporyje: lom "U kantiny" - devon (prag).
- druh Lecanocrinus sp. - blíže neurčený druh pražského souvrství, koněpruské vápence - Zlatý kůň, "Císařský lom", "Na Plešivci" u Suchomast - devon (prag).
- druh Lecanocrinus hanusi sp. n. - zlíchovské souvrství, korálový obzor U kapličky, Praha - Zlíchov, lom "U kapličky" - devon (sp. ems, zlíchov).

Rod: Marhoumacrinus R. J. Prokop & V. Petr, 1987 †
Typový druh: Marhoumacrinus bohemicus Prokop & Petr, 1989 †

Rod Marhoumacrinus R. J. Prokop & V. Petr, 1987 † je řazen do čeledi Scyphocrinitidae Jaekel, 1918 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Velmi podobný rod a druh silurskému krinoidu Scyphorinites elegans (viz. níže). Požárské souvrství. Základní rozdíly identifikovaných scyfocrinoidních rodů s některými jejich typickými znaky na obrázku níže.

Zdroj: M. G. Corriga, C. Corradini Conodont and crinoid stratigraphy of the upper Silurian and Lower Devonian scyphocrinoid beds of Tafilalt, southeastern Morocco

Rod: Melocrinites Goldfuss, 1831 †
Typový druh: Melocrinites melocrinoides (Waagen and Jahn, 1899) †

Třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, podtřída: Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †, infratřída: Eucamerata Cole, 2017 †, řád: Monobathrida Moore and Laudon, 1943 †, rod: Melocrinites Goldfuss, 1831 †, druh: Melocrinites melocrinoides (Waagen and Jahn, 1899) †.

Typový druh Melocrinites melocrinoides (Waagen and Jahn, 1899) † známý z požárského souvrství.

Příbuzný krinoid Melocrinites michigunensis sp. nov. ze středního devonu z Michiganu (USA).

Rod: Parapisocrinus Mu, 1954 †
Typový druh: Parapisocrinus yassensis (Ethridge, 1904) † a Parapisocrinus ollula (Angelin, 1878) †

Rod Parapisocrinus Mu, 1954 † je řazen do podčeledi Pisocrininae Angelin, 1878 †, čeledi Pisocrinidae Angelin, 1878 †, řádu Pisocrinida Ausich & Copper, 2010 † a podtřídy Disparida Moore & Laudon, 1943 †. Druh krinoida P. yassensis známe z kopaninského souvrství (Kosov a Koledník). Ze stejného souvrství jsou známy i fragmenty poddruhu Parapisocrinus ollula ollula (Angelin, 1878) †. Z o něco mladších vrstev požárského souvrství je to poddruh Parapisocrinus ollula grandis (Bouška, 1956) †, jehož nálezy jsou známy i z devonských kotýských a radotínských vápenců (lochkov). Z lochkovských vápenců z lokality Řeporyje jsou známy, mimo jiné nálezy kalíšků rodu Ollulocrinus quinquelobus (Bather, 1893), což je dnes synonymum pro druh Parapisocrinus quinquelobus (Bather, 1893) †.

Rod Parapisocrinus Mu, 1954 † - silur, devon. Má charakteristický kruhový bazální věnec s články skoro srůstajícími v jednotnou kruhovou destičku. U nás je známo celkem 8 druhů. Jedním z hojnějších je výše zmíněný Parapisocrinus (Ollulocrinus) quinquelobus (Bather, 1893) † z vyššího siluru.

synonymum: Ollulocrinus Bouška, 1956

Parapisocrinus (Ollulocrinus) quinquelobus (Bather, 1893) † z Řeporyj - lochkovské vápence.

Kresba zachycující kolonii krinoidů druhu Parapisocrinus quinquelobus (Bather, 1893) †, kresba A. Hudeček.

Rod: Pepitaxocrinus Prokop & Petr 1989 †
Typový druh: Pepitaxocrinus svobodai (Bouška, 1956) †

Rod Pepitaxocrinus Prokop & Petr, 1989 † je řazen do čeledi Taxocrinidae Angelin, 1878 †, nadčeledi Taxocrinoidea Angelin, 1878 † řádu Taxocrinida Springer, 1913 † a podtřídy Flexibilia von Zittel, 1895 †. Typový druh známý P. svobodai známe z kopaninského souvrství svrchního siluru - Mořina (lomy Amerika). O tomto druhu toho není ve světě moc známo, krom toho, že jde o flexibilního krinoida a že jde nejspíše o endemickou variantu nějakého taxokrinida.

Pepitaxocrinus svobodai (Bouška, 1956) † - kopaninské souvrství, Lomy Amerika u Karlštejna. Typická koruna flexibilní lilijice s drobným kalichem a mohutnými větvenými rameny.

Rod: Periechocrinus Morris 1843 †
Typový druh: Periechocrinus sp. n.

Do druhu neurčený krinoid čeledi Periechocrinidae Bronn, 1849 †, nadčeldi: Periechocrinacea Bronn, 1849 †, podřádu: Compsocrinina Ubaghs in Moore and Teichert, 1978 † = Tanaocrinina , řádu: Monobathrida Moore and Laudon, 1943 †, infratřídy: Eucamerata Cole, 2017 †, podtřídy: Camerata Wachsmuth and Springer, 1885 †, jehož nálezy jsou zaznamenány v kopaninském souvrství lomů Amerika. Je to typický karbonský krinoid (mississippian) Austrálie. V siluru se vyskytoval na území Kanady, Velké Británie, USA a České republiky. V každém polopaprsku je několik brachiálií 2. řádu a někdy i 2 - 7 brachiálií 3. řádu. Kalich je protažený (prodloužený).

synonymum: Periechocrinites Austin, 1842

Schématický nákres tékálních destiček na kalichu lilijice druhu Periechocrinus sp.

Diagram kalichu lilijice Periechocrinus sp.

Kresba zachycující silurské moře v místech dnešní Mořiny u Karlštejna (lomy Amerika) v době, které dnes řadíme do kopaninského souvrství s ramenonožci, koráli, kolonií fenestelátní mechovky a dvěma exempláři krinoida rodu Periechocrinus Morris 1843 †. V koruně jedné z lilijic se usadili dva mořští plži rodu Platyceras Conrad, 1840 †, kresba A. Hudeček.

Rod: Pisocrinus (Granulosocrinus) Rozhnov, 1981 †
Typový druh: Pisocrinus ubaghsi Bouška, 1956 †

Rod Pisocrinus de Koninck, 1858 † je řazen do podčeledi Pisocrininae Angelin, 1878 †, čeledi Pisocrinidae Angelin, 1878 †, řádu Pisocrinida Ausich & Copper, 2010 † a podtřídy Disparida Moore & Laudon, 1943 †. Typový druh patřící do podtřídy Disparida, podobně jako známý Caleidocrinus multiramus (Waagen & Jahn, 1899) z letenského souvrství českého ordoviku. Velikost pohárkovitých kalíšků těchto lilijic obvykle nepřesahuje 1 cm. Tyto mladší rody a druhy mají méně větvená ramena, která jsou spíše protáhlými složenými články. Tento rod je známý ze siluru i devonu nejen českého, ale je rozšířen globálně. Výskyt silurských zástupců tohoto rodu známe např. z Loděnic u Berouna.

Samotný rod Pisocrinus de Koninck, 1858 - silur, devon. Jde vesměs o drobné formy s pohárkovitým nebo kulovitým kalichem. Bazální kruh trojboký, z nestejně velkých destiček. Radiália 3 malá a 2 velká. V zadním pravém paprsku velké interradiále. Ramena nevětvená, bez pinulí. Brachiále 1 drobné, další dlouhé a velké. Je to kosmopolitní rod, jenom z Čech známe 11 druhů. Hojný je baňatý P. kosovensis Bouška 1956 a jehlancovitý P. ubaghsi Bouška, 1956. Ve světě se nalézá v silurských vrstvách USA, Anglie a Švédska.

Pisocrinus ubaghsi Boška, 1956 dle Boušky (holotyp).

- druh: Pisocrinus crassiortabelaris Bouška, 1956 † - dalejsko-třebotovské souvrství (suchomastské vápence) - devon
- druh: Pisocrinus kolihai Bouška, 1956 † - zlíchovské souvrství (korálový obzor) - devon
- druh: Pisocrinus kosovensis Bouška, 1956 † - kopaninské souvrství - silur
- druh: Pisocrinus morinensis Bouška, 1956 † - kopaninské souvrství - silur
- druh: Pisocrinus pilula de Koninck, 1858 † - kopaninské souvrství a motolské souvrství - silur
- druh: Pisocrinus tenuis Bouška, 1956 † - požárské souvrství - silur
- druh: Pisocrinus ubaghsi Bouška, 1956 † - lochkovské souvrství (kotýské vápence, radotínské vápence) a požárské souvrství - svrchní silur/spodní devon
- druh: Pisocrinus yakovlevi Bouška, 1956 † - chotečské souvrství (acanthopygové vápence), dalejsko-třebotovské souvrství (?) (suchomastské vápence (?) - devon

Vlevo - Pisocrinus sp. (rekonstrukce), následuje nález a rek. Pisocrinus ubaghsi Bouška, 1956, pohárkový kalíšek - svrchní silur, požárské souvrství, Praha-Řeporyje, zcela vpravo Pisocrinus pilula opět z přídolských vrstev - Mořina.

Rod: Protaxocrinus Springer, 1906 †
Typový druh: Protaxocrinus aberrans Bouška, 1956 †

V roce 1956 popsal Bouška nálezy flexibilních lilijic rodu Protaxocrinus Springer, 1906 † z kopaninského souvrství (ludlow) lomů Amerika. Pojmenoval je druhovým jménem aberrans, tedy odchylný. Protaxokrinů je více druhů, jen Springer v roce 1920 ve svém díle o amerických flexibilních lilijicích jich popsal osm druhů - Protaxocrinus elegans (Billings), Protaxocrinus laevis (Billings), Protaxocrinus girardeau n. sp., Protaxocrinus robustus n. sp., Protaxocrinus virginiensis n. sp., Protaxocrinus interbrachiatus (Angelin), Protaxocrinus salteri (Angelin) a Protaxocrinus ovalis (Angelin). Bouškou popsaný druh však zcela neodpovídá ani jednomu z výše uvedených a popsaných amerických druhů, tedy proto aberrans, neboli odchylný.
Podtřída: Flexibilia von Zittel, 1895 †, řád: Taxocrinida Springer, 1913 †, nadčeleď: Taxocrinoidea Angelin, 1878 †, čeleď: Taxocrinidae Angelin, 1878 †, rod: Protaxocrinus Springer, 1906 †, druh: Protaxocrinus aberrans Bouška, 1956 †.

Diagram kalichu lilijice rodu Protaxocrinus Springer, 1906 †.

1A/Protaxocrinus laevis (Billings) - The Crinoidea Flexibilia by Frank Springer, 1920, 1B/ schématická kresba stejného nálezu, 2A/Protaxocrinus laevis (Billings) - The Crinoidea Flexibilia by Frank Springer, 1920, 2B/schématická kresba stejného nálezu.

1/Protaxocrinus elegans (Billings), 2/Protaxocrinus salteri (Angelin), 3/Protaxocrinus girardeau n. sp., 4/Protaxocrinus robustus n. sp., 5/Protaxocrinus laevis (Billings), 6/Protaxocrinus virginiensis n. sp., 7/Protaxocrinus interbrachiatus (Angelin), 8/Protaxocrinus ovalis (Angelin).

Rod: Pycnosaccus Angelin. 1878 †
Typový druh: Pycnosaccus bucephalus (Bather, 1890) †

Poddruh: Pycnosaccus bucephallus bohemicus Bouška, 1943 †. Rod Pycnosaccus Angelin, 1878 † je řazen do čeledi Nipterocrinidae Jaekel, 1918 †, nadčeledi Lecanocrinoidea Webster, 2006 †, řádu Sagenocrinida Springer, 1913 † a podtřídy Flexibilia von Zittel, 1895 †. Nápadně velká radiália s nápadně malými bracháliemi. Ramena se větví dichotomicky (izotomie). Druh (poddruh) známý z kopaninského souvrství svrchního siluru - Mořina (lomy Amerika). Aktuální představa tohoto flexibilia, jelikož není znám žádný jeho ukotvovací aparát, je ta, že byl pravděpodobně volně pohyblivý. Po mořském dně se pohyboval pomocí ramen, ale také stonku, podobně, jako to činí některé soudobé artikulátní lilijice nebo třeba hadice. Pohyb to byl zcela dozajista velmi nemotorný, ale aby ukořistil ze zálohy například nějakého menšího trilobita, zcela jistě dostačující.

Pycnosaccus bucephallus bohemicus Bouška, 1943 † - diagram kalichu. Podle J. Boušky 1943.

Vlevo Pycnosaccus bucephallus bohemicus Bouška, 1943- kopaninské souvrství, Lomy Amerika u Karlštejna, vpravo schématická kresba calyxu z přední strany. Podle J. Boušky 1943.

Rekonstrukce poddruhu Pycnosaccus bucephallus bohemicus Bouška, 1943 z kopaninského souvrství Mořiny (kresba A. Hudeček).

Rod: Pygmaeocrinus Bouška 1947 †
Typový druh: Pygmaeocrinus sp. n.

Velmi drobný (jedny z nejmenších staropaleozoických lilijic), blíže neurčený mikrokrinoidní disparidní duh, který byl zaznamenán z nálezů kopaninského souvrství v lomu Kosov.

Rod: Ramacrinus (Theloreus) Prokop, 1969 †
Typový druh: Ramacrinus sp. n.

Blíže neurčený duh zaznamenán z nálezů kopaninského souvrství (horizont s trilobity Ananaspis - Rijckholtia) v lomu Kosov. Výskyt kosterních pozůstatků kostic pygmaeokrinidů a ramakrinidů z těchto vrstev je pozoruhodný. Do současnosti byly známy pouze z devonských vrstev.

Rod: Regnellicrinus S. V. Rozhnov, 1981 †
Typový druh: Regnellicrinus regnelli (Bouška, 1956) † = Triacrinus regnelli Bouška, 1956 † (syn.)

Pisokridní typ krinoida, jehož známe z kopaninských a požárských vrstev svrchního siluru. Původně byl řazen do rodu Triacrinus Münster, 1839 †, nyní do rodu Regnellicrinus S. V. Rozhnov, 1981 †. V současnosti je tedy název Triacrinus regnelli Bouška, 1956 † synonymem. Více níže - Triacrinus.

Rod: Scyphocrinites ZENKER, 1833 †
Typový druh: Scyphocrinites elegans ZENKER, 1833 †

Rod Scyphocrinites Zenker, 1833 † je řazen do čeledi Scyphocrinitidae Jaekel, 1918 †, řádu Monobathrida Moore & Laudon, 1943 † a podtřídy Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †. Typická lilijice svrvchního siluru. Jde o nejznámějšího a zároveň nejhojnějšího crinoida českého i světového staršího paleozoika. Má charakteristický, až 15 cm vysoký kalich. Je význačným představitelem podtřídy Camerata, tedy lilijic s pevným pohárkovitým nebo polokulovitým kalichem, vzniklým srůstem vlastních kališních desek a spodních částí ramen. Pohyblivé byly jen koncové partie ramen. Ty však byly poměrně dlouhé. Mají velký stratigrafický význam - jeho druhy se vyskytují pouze v nejvyšším siluru a nejspodnějším devonu. Jsou tedy spolehlivým indikátorem hranice mezi oběma útvary. Na mnoha místech tvoří až několik metrů mocné plochy vápenců. Velmi zajímavé a ojedinělé je kotevní zařízení scyfokrinitů. Byl to velký kulovitý plovák o průměru až 18 cm, se stěnami složenými z drobných polygonálních destiček, uvnitř dělený do několika vzdušných či plynných komor, tzv. lobolit, původně pojmenovaný jako Scyphocrinites excavatus Waagen & Jahn, 1899 †, aby posléze splynul v jeden druh. Dnes je pojmenování Scyphocrinites excavatus pouhým synonymem tohoto druhu, viz. níže.

Vlevo rekonstrukce lobolitu - plováku lilijice rodu Scyphocrinites, velmi podobným plovákem byly opatřeny lilijice siluro-devonského rodu Camarocrinus, vpravo idealizovaná rekonstrukce použití takového plováku pro transport - Scyphocrinites elegans ZENKER, 1833 †.

Lobolit je orgán nesouměrně kulovitého tvaru, je tvořen nepravidelnou soustavou komůrek, přepážek a dutých trubic. Tento plovák umožňoval scyfokrinitům, po naplnění plynem, který tyto lilijice produkovaly, se volně vznášet a unášet mořskými proudy. Po naplnění vodou naopak posloužil jako kotva, kdy mohly tito krinoidi pevně usednout k podloží. Nepatrně to připomíná principy pohybu hlavonožců, pouze je starý 410 milionů let. Tímto principem pohybu lze také vysvětlit neobyčejně rychlé, globální rozšíření scyfokrinitů ve svrchnosilurských mořích. Nálezy jsou známy po celém světě, snad kromě Austrálie. Jedním z nejvýznamnějších nalezišť tohoto crinoida u nás je dnes přísně chráněná lokalita Budňanská skála na Karlštejně. Dalším významným nalezištěm, které proslulo především nálezy plováků - lobolitů těchto lilijic je tzv. lobolitová stráň v Dalejsko-Prokopském údolí v Praze. Poměrně rozšířený je tento rod i požárských sedimentech svrchního siluru ve Velké Chuchli u Prahy (Žákův lom). Části stonků i lobolitů lze nalézt také v Železných horách (Vápenný Podol). V Maroku, poblíž města Erfoud se v současnosti nachází snad největší komerční naleziště těchto lilijic na světě. Některé vrstvy obsahují velké množství nahloučenin těchto lilijic. Koncentrace těchto crinoidů je občas tak velká, že kamenné desky až 2 m velké jsou jimi doslova přeplněny. Ovšem stejně, jako u jiných marockých fosílií, i zde dochází k častému falšování, pro zvýšení prodejní ceny zkameněliny. Jak je zřejmé z obrázku výše, scyfokrinitidi nebyli jedinými kamerátními krinoidy, jež byli opatřeni těmito plováky. Oplývali jimi také například silurští krinoidi rodu Camarocrinus. Poměrně v nedávné době byly zaznamenány nálezy lilijic v marockém ordoviku s plováky, dosud ovšem nepopsané taxonomicky. Pokud nejde o fejk, činilo by to z nich nejstarší zástupce krinoidů s lobolity. Scyphocrinites se však ve velké míře vyskytuje na území Barrandienu, takže ten nás právě zajímá více než rody ostatní.

Soudobí odborníci tento název, tedy Scyphocrinites excavatus pro lobolit neuznávají, protože, což je naprosto legitimní, jde jenom o chybné pojmenování jedné jediné části validního krinoida Scyphocrinites elegans Zenker, 1833 †. Ten sám má velmi mnoho synonym. Jedná se o dnes již tyto neplatné variace pojmenování, které zavedli Waagen & Jahn, 1899 - Scyphocrinites excavatus Waagen & Jahn, 1899, Scyphocrinites excavatus var. schlotheimi Waagen & Jahn, 1899, Scyphocrinites excavatus var. schröteri Waagen & Jahn, 1899, Scyphocrinites excavatus var. zenonis Waagen & Jahn, 1899. Správné a jediné by tedy mělo být pojmenování i pro lobolit Scyphocrinites elegans Zenker, 1833 †, případně Scyphocrinites sp., neboť jde stále o součást stejného druhu živočicha, pakliže jde o plovák tohoto rodu/druhu. I když nalezneme pouze kolumnálie (stonek lilijice) scyfokrinita, pojmenujeme jej jako Scyphocrinites elegans Zenker, 1833 † nebo přinejmenším sp. Takováto mnohojmenná pojmenování jednoho jediného druhu však nejsou až tak výjimečná. Každý paleontolog by rád objevil alespoň něco malého a jelikož ego paleontologů, tedy objevitelů, je velmi vysoké, nezdráhají se pojmenovávat každou jednotlivou část jednoho živočicha, či rostliny novými latinskými názvy. Díky tomu vzniká často takový chaos, že je téměř ve všech případech nutná revize. Jeden z největších chaosů tak panuje u karbonských stromovitých rostlin (Equisetopsida - přesličky, Lycopodiophyta - plavuně, Polypodiophyta - kapradiny aj.), kde je pojmenována doslova každá větev, jednotlivé vrstvy kůry, dokonce třeba i hloupý průřez kmenem, kořeny, oddenky, listy, šištice, semena svým vlastním, "neopakovatelným" názvem a to dokonce do druhu, což je samozřejmě zcela zřejmý nesmysl. Ve výsledku tyto názvy netvoří celek, "strom", což je dle nás zcela špatně uchopená taxonomie. Tato dislingvistika je pro karbonské "machry" tak typická, až je to směšné a de fakto tato pojmenování procházejí permanentní revizí, ovšem prozatím s mizivým výsledkem. Prozatím :)

Vlevo a uprostřed Scyphocrinites elegans ZENKER, 1833, vpravo kalich, velikost 110 mm, svrchní silur, Erfoud Hamerlechded, Maroko.

Rod: Syndetocrinus Kirk, 1933 †
Typový druh: Syndetocrinus dartae Kirk, 1933 †

Druh kamerátního krinoida, který známe z kopaninského souvrství - Mořina. Jeho původní název, dnes již jen synonymum je Syndetocrinus bohemicus Bouška, 1946 †. Významný je příbuzný druh ze středního siluru Kanady, což odpovídá našemu kopaninskému souvrství Syndetocrinus northropi E. Kirk, 1933 - Quebec; Pointe l'Enfer; shore, E of Quarry at Pointe l'Enfer, Niagara, souvrství Bouleaux. Dnes se druh popsaný Bouškou v roce 1946 jako bohemicus řadí ke druhu Syndetocrinus dartae Kirk, 1933. Je to proto, že Bouška buďto nerozpoznal synchronicitu rodu do druhu, který byl již popsán a pojmenován a nebo, což je pravděpodobnější, neměl k dispozici aktuální materiál. Musíme si uvědomit, že v období kolem 2. světové války lidé čerpali pouze z dostupné literatury, která ve skutečnosti moc dostupná nebyla, Bouška byl navíc amatérský paleontolog, jež měl dle všeho omezený přístup k informacím.

Popis:

Nízký kalich, se širokým plochým dnem a rovnými nebo jemně vyklenutými stranami; infrabazály nízké, většinou zakryté širokým proximálním sloupcem; radiály široké, nízké, na zadní straně oddělené pětiúhelníkovým análem X. Tegmen nízký, složený z četných malých nepravidelných talířů; orály nejsou určitě identifikovány. Ramena s axilárními primibrachiály zabírajícími polovinu až celou šířku radiální. Plurikolumnálie jsou krotalokrinitidního typu. Syndetocrinus dartae je také zaznamenán z Quebecu (Kanada); z Ruska (východní Ural) jsou známy další tři nominální druhy (Webster 2003; Webster a Webster, 2014, s. 2095).

Syndetocrinus dartae Kirk, 1933, dříve S. bohemicus Bouška, 1946. Vlevo schématická kresba calyxu (kalichu), vpravo anatomie calyx s temenem a brachiolami. A - volná ramena, C - kalich, F - subtegminální ambulacra, G - tegminální struktura předního střeva, S - stonek, T - tegminální destičky (podle V. Petra)

Kolumnálie druhu Syndetocrinus? natus Stukalina, 1965 - spodní devon, horizonty Karaespin a Kokbaital, Kazachstán, Tarbagat.

Taxonomie:

Ne zcela dořešené bylo do nedávna taxonomické zařazení tohoto kronoida. Vlastně existují dvě taxonomické varianty. Každá však řadí, což je nepochybně zvláštní, tento rod do jiné podtřídy. Varianta A je modernější taxonomie, varianta B je taxonomie původní. Ta představuje pouze pozoruhodnou konvergenci vycházející z povrchového designu lilijice. Po objevení vnitřních struktur je tento rod přidělen do čeledi Syndetocrinidae R. J. Prokop & V. Petr, 1989 † a zvláště podle znaků F, G a T (na obr. výše) odhaluje znaky charakteristické pro kamerátní typ krinoida.

Varianta A (podle Prokopa) - validní
Třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, podtřída: Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †, řád: Diplobathrida Moore & Laudon, 1943 †, podřád: Eudiplobathrida Ubaghs, 1953 †, nadčeleď: Dimerocrinitoidea Zittel, 1879 †, čeleď: Syndetocrinidae R. J. Prokop & V. Petr, 1989 †, rod: Syndetocrinus Kirk, 1933 †, druh: Syndetocrinus dartae Kirk, 1933 †.

Varianta B (podle Kirka) - zastaralá
Třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, podtřída: Cladida Moore & Laudon, 1943 †, nadřád: Cyathoformes Wright et al. 2017 †, řád: Cyathocrinida Bather, 1899 †, nadčeleď: Gasterocomacea Roemer, 1854 †, čeleď: Crotalocrinitidae Bassler, 1938 †, rod: Syndetocrinus Kirk, 1933 †, druh: Syndetocrinus dartae Kirk, 1933 †.

Zdroj:
Prokop, R. J. - Petr, V. (1989): New Silurian and Devonian crinoid taxa from Bohemia. - Časopis pro mineralogii a geologii, 34(1): 45-57. Praha.

Rekonstrukce krinoida druhu Syndetocrinus dartae Kirk, 1933 z kopaninského souvrství lomů Amerika (kresba A. Hudeček).

Rod: Triacrinus Münster, 1839 †
Typový druh: Triacrinus regnelli Bouška, 1956 † = Regnellicrinus regnelli (Bouška, 1956) †

Rod známý ze silurských a devonských vrstev. Mikrolilijice podčeledi Pisocrininae Angelin, 1878 †, čeledi Pisocrinidae Angelin, 1878 †, řádu Pisocrinida Ausich & Copper, 2010 † a podtřídy Disparida Moore & Laudon, 1943 †, velmi podobná rodu Parapisocrinus Mu, 1954 † (nahoře), jen bazální kruh je tvořen pouze 3 destičkami. Velikost kalíšků se pohybuje v průměru kol. 2 mm. Rozeznáváme ještě druh Triacrinus prantli Bouška, 1956 † z českého devonu - chotečské souvrství (akantopygové vápence), dalejsko-třebotovské souvrství (suchomastské vápence). Původní pojmenování Triacrinus regnelli Bouška, 1956 † dnes slouží jako synonymum validnímu jménu Regnellicrinus regnelli (Bouška, 1956) †.

Kalíšek disparidního krinoida Regnellicrinus regnelli (Bouška, 1956) † = Triacrinus regnelli Bouška, 1956 † z kopaninského souvrství. Podle J. Boušky 1956.

Rod: Zenkericrinus Waagen & Jahn, 1899 †
Typový druh: Zenkericrinus melocrinoides Waagen & Jahn, 1899 †

Kamerátní lilijice, kterou známe z požárského souvrství - budňanské vápence.
Podtřída: Camerata Wachsmuth & Springer, 1885 †, řád: Monobathrida Moore & Laudon, 1943 †, podřád: Glyptocrinina Moore, 1952 †, nadčeleď: Melocrinitoidea d'Orbigny, 1852 †, čeleď: Melocrinitidae d'Orbigny, 1852 †, rod: Zenkericrinus Waagen & Jahn, 1899 †, druh: Zenkericrinus melocrinoides Waagen & Jahn, 1899 †.

Typický, monocyklický rod Zenkericrinus Waagen & Jahn, 1899 † se silně kónickým pohárem, na tékálních destičkách zdobený kresbou/skulptuací ve tvaru hvězdy, charakteristická biseriální ramena jsou kulatá, masivní stonek.

Kalichy lilijice druhu Zenkericrinus melocrinoides Waagen & Jahn, 1899 †. Vlevo nález z Karlštejna (požárské souvrství), vpravo holotyp z Prahy-Podolí/Dvorce (požárské souvrství).

Pro názornější vizuální představu kompletní koruny je na obrázku příbuzný rod Ctenocrinus Bronn, 1840 †, konkrétně druh Ctenocrinus nobilissimus (Hall). Ten řadíme do stejné rodiny, tedy do čeledi Melocrinitidae d'Orbigny, 1852 †. Kresby jsou zajímavé i z jiného hlediska a to z toho, k jakým, sice nepatrným, ale přece posunům při překreslování nálezů může docházet. Nejedná se o rekonstrukci, ale o zobrazení nálezu. Obě kresby totiž znázorňují zcela totožný exemplář, tedy Hallův holotyp.